FilipKoryta

Chybí mi hudba. Respektive skládání hudby (akord za akordem), psaní písňových textů (lov slova za slovem), pobyt s kapelou na pódiu, pobyt s kapelou v backstage, pobyt s kapelou na benzínce... samozřejmě by se dalo namítnout, že se slam poetry, který se věnuju, je to podobný, a ten, kdo by to namítl, by měl v mnohém pravdu. Ovšem v čem se kapela a slam poetry rozcházejí, je fakt, že slam poetry zůstává více či méně solitérní záležitostí, zatímco kapela je záležitost kolektivní.

Slam poetry. Pokud bychom termín doslovně přeložili, vyšla by nám „poezie, která praští“. Ale zajímá dnes někoho poezie? Šimon Felenda – jihočeský slamer, kterému se v loňském roce podařilo probojovat až na Mistrovství ČR ve slam poetry – se vás pokusí přesvědčit, že tento soutěžní formát poezie má rozhodně co nabídnout.

Rozklikl jsem hromadný email, který mi poslala jistá firma. Slibovali, že se i v dalších 365 dnech budou snažit, abych se měl dobře. Co já, my všichni. Jenže co ten den s pořadovým číslem 366? Na ten zapomněli? Nebo se nechtějí podívat do očí pravdě? Mají strach, že budou muset držet suchý únor o den déle? Budiž, nikomu strach nezazlívám. Ale já ho nemám! A tak pracuju i 29. února. Přesvědčte se v přiloženém seznamu událostí, kde se dozvíte, kde se můžeme potkat.

Na chodníku ležel člověk. Ostatní jej obcházeli, protože proč se taky zdržovat, že jo? Jenže po chvilce se ukázalo, že člověk, který tam leží, je docela populární. Že prý zpívá v kapele či co. A tak se k němu pomalu počala obracet pozornost širší veřejnosti. Jeden bezejmenný se odvážil přiblížit k tělu na dotek, a když zjistil, že ležící dýchá jen slabě, neváhal a ukousl mu ucho. To bezejmennému stačilo. Otřel si zakrvácená ústa a šel dál. Za krátko se u bezvládného těla zastavil další bezejmenný a zrovna jako ten předchozí dorazil proto, aby se nakrmil. Byl poněkud náročnější, a tak si kromě ucha pochutnal i na oční bulvě. A postupně během dnů a nocí na otevřené ulici žebírko pryč a nehty pryč a ústa pryč a zuby pryč a játra pryč a ruce pryč a plíce pryč a srdce… Bezejmenný střídal bezejmenného jako na běžícím pásu v průměrném fitness centru, až z populárního zpěváka zbylo jen oblečení, které v obchodním směru krapet zběhlejší bezejmenný vydražil na jakémsi fóru za docela slušné peníze. Toliko k podobenstvím.

Nový rok začal. Starý je pryč. V nenávratnu. V propadlišti dějin. Na smetišti historie. Už se nevrátí. Nikdy! Někdo je rád, někdo ne, někomu je to šumák. Tak už to chodí. Můžeme předchozí rok pitvat jako studentík žábu a třeba nás to i poučí, ale změníme proběhnuvší události? To asi sotva... proto se zaměřme do budoucna, nikoli do minula... hm?